PostHeaderIcon Tak další… Nuže, jak to dopadne tentorkát?

Dívá se říčně modrýma očima oknem a přemýšlí, jak to napsat. Takhle? Nebo jinak? Nebo támhletak?

Fascinující. Znova někoho zaujala natolik, že vzal odvahu a napsal jí to. Zlepšilo jí to už tak dobrou náladu. A tak se usmívala do monitoru z jiného důvodu než obvykle. Odhadl ji dobře, trhlá spisovatelka, co má ráda pivo. Uvidí se, jak se mu budou líbit její jiné tváře. Což takhle smutná deprimovaná kráva, co si věčně stěžuje? Nebo třeba sluníčkové zlatíčko s nekonečným úsměvem?

Vlastně – je ještě pořád taková? Umí to ještě? Hm.

Jsi ten, komu se chci ukázat opravdu ze všech stran? Jsi ten, kterému chci dovolit, aby mě naučil křičet a neutíkat? Jsi ten, co mu chci dát právo být mi tak velice blízko? A jsi vůbec?

Mají společnou minulost, jen v jiných časech. On ji měl dřív, opět. Historie se opakuje, staré pořádky se občas nemění. Takže šatnář, matikářka, i žlutá barva zůstaly. Ale stejně by se divil, kolik se toho změnilo za těch pár pátků. Co, však mu to třeba poví. Časem.

Mimochodem, znáš Buchťáka? Pekaře, co vypadá jako řezník?

Leave a Reply

Rubriky