Posts Tagged ‘z tvúrčího psaní’

PostHeaderIcon Panter

“Uáááá!!!!!” ozývalo se z hlubin propasti. Usmála se. Tedy pokud se panter může usmívat. Teď je snad konec se všemi těmi otravnými a nepříjemnými věcmi, které ji pronásledovaly posledých několik měsíců. Rychle se proměnila do své nepřirozenější podoby, ale do podoby, ve které se narodila. Plivla do propasti a začala scházet ze skály. Vesnice je ještě dost daleko a už se začíná stmívat. Zdejší kraj je divoký a temný, a ona by se správně měla chovat pole svého pravého postavení, jako dáma. Znovu si odplivla. Nenávidí všechny ty šaty, šperky, vysoké podpadky, věčně si dávat pozor, jestli nedošlo k porušení etikety. Zbytečnéa nepraktické. Jediný šperk, který kdy nosila, byl na koženou šňůrku navlečený zub člověka, jediného, kterého kdy milovala, ale také jednoho z těch, které musela zabít, aby si zachránila život a zdravý rozum.

Došla do vesnice. Vešla do hostince na náměstí, propletla se mezi bandou zpocených, oplzlých opilců, rozdala několik ran pěstí a facek, aby odkázala ty, kteří si dovolili trochu moc, do patřičných mezí.

Vyběhla po rozvrzaných schodech do svého pokoje a natáhla se na postel. Konečně. Nesnáší přeplněné podniky, ale tady se nic lepšího nedá sehnat. Vytáhla zrcátko a prohrábla si dlouhé, uhlově černé vlasy. Ne, už to tu nevydrží déle než týden. Kvůli své bezpečnosti musela zdrhnout až sem, do největší zádě světa, ale ti zloduši za to zaplatili. Odjede do Jokohamy, koupí si letenku do Londýna a dopřeje si všechno, co si poslední dobou musela odepřít. Kvůli lásce a zradě v jedné osobě. Vymanila se z osidel a osudu a teď si po tak dlouhém boji musí odpočinout. Doléčí si všechna zranění, dá si dokupy nervy. Ano, ale ze všecho nejdřív si dá horku vanu a vekou bomboniéru.

Rubriky