Posts Tagged ‘nepřestávej’

PostHeaderIcon Keep dreaming

You’re already grown up,
you have many experiences.
You think it matters, but
I think it’s not what it really is.

I wanna encourage you
to find the faith in dreams again.
Don’t worry, children don’t mind
if you are much older then them.

Even the age is invention
made by adults and wise men.
But how long ago have you tried
to act like we all were little children?

I just want to please you:
Try to dream again,
and if you are succesfull,
keep dreaming, my little gentleman…

PostHeaderIcon Pour mon petit Roger…

Tvoje obavy a moje ujišťování.
Tvé rozčilení a mé uklidňování.
Tvé neexistující slzy.
A že tě minulost mrzí.
Že jsi to zpackal.
Život profackoval
tu snad namyšlenou
duši tvou.
A ty se teď bojíš.
“Milovat ji nesmím,
co když jí ublížím?”
Přestaň se bát.
Začni si hrát.
A zamiluj se. Bez výčitek svědomí.

PostHeaderIcon Poslouchej

Slyšíš? Takhle tluče tvoje srdce.
A takhle si šeptají vlasy. Jako písek na poušti.
A tohle, tohle je skřípot tvých věčně namáhaných zad.
Víš, jak zní konečky tvých prstů?
Zní jako voda… Hravé, rozesmáté, ale i klidné. Hladí jako vlny, lechtají jako kapky deště.

A teď zkus poslouchat pokoj.
Zavrzání postele, zapraskání parket.
Měkké cinkání čtecí lampy. A pravidelné, zkušené, sebejisté tikání stařičkého budíku.
Náhlé cvaknutí vypínače, zahučení průvanu v otevřených dveřích. Co zní za nimi?
U sousedů si miminko cosi zamumlalo ze sna, jeho táta si pouští do sluchátek těžkou, tvrdou hudbu. Máma pravidelně oddechuje, konečně si může odpočinout.
A u dalších sousedů pípla mikrovlnka, zacinkala lžička o misku a začaly chrastit sypající se müsli.
V kastrolu na plotně zabublala voda a popraskaly párky.
A vodovod chvíli neochotně brumlal, když se otočilo kohoutkem.

Vyjdi na ulici a poslouchej okolní domy.
Je pátek večer. Mlha voní po sněhu a benzínu.
Lidé spěchají z práce, zadýchaní, unavení. Prsty zkřehlé zimou zvoní o sebe jako rampouchy. Vrátný malého hotelu škrábe propiskou po papíře křížovky.
Auta se ospale plazí v kolonách dopravní špičky a nadávají si navzájem. Podrážděné semafory svítí ostřeji než kdy jindy, tak ostře, až to je slyšet.
Vejdi do kteréhokoli domu v sídlišti. Klapot podpatků na ochozených schodech, hučení výtahu a smích natěšené dvojice, co si na sebe konečně našla chvilku času. V pátém patře hudruje stařičká tatramatka, vedle ní s pláčem cvičí na housle malý klučina. A v šestém řve vrtačka a s ní nespokojená sousedka. Sedmé patro a v něm hádka chudých manželů… A dupot baletky.

Vrať se. Ve třetím uslyšíš znova ten mladý pár. Vzdychy splývají v jeden, kůže pálí a hranice zanikají. Spokojený výkřik, vyčerpaný pád mezi polštáře.

Vrať se ještě víc. Do tohohle pokoje, ke mě, k tobě. Slyšíš? To ťukají kapky deště na okno. A tohle je můj dech a moje srdce. Jak zní mé konečky prstů? Povíš mi to? A co moje vlasy? Ještě se jim chce čekat, až budou smět být modré?

PostHeaderIcon Nepřestávej

Nepřestávej psát,
když Múza tě obímá.
Nepřestávej hrát,
když divák se zajímá.

Nepřestávej laskat,
když milenec vydechne.
Nepřestávej šeptat,
když ticho ohluchne.

Nepřestávej hladit,
ač hlava už nebolí.
Nepřestávej kalit,
ať znova tě rozbolí.

Nepřestávej žít,
když umíráš,
nepřestávej mít,
když ztrácíváš.

Rubriky