Posts Tagged ‘cesta’

PostHeaderIcon Mám strach, jaká budu, až jednou budu stará

Dívám se kolem sebe a vídám,

jak lidi stárnou.

Proti vráskám nikdo z nás nemá

naději žádnou.

Mamince v úsměvu kolem úst

kreslí se čáry.

A tátův plnovous – pepř a sůl.

Je taky starý…

Rodičům čtyřicet,

o starších ani nemluvím,

neboť tenhleten svět

už prostě není takový…

Jaký býval, když byli jsme mladí?

Kam se podělo to, co každý z nás ztratí?

A proč odraz tvůj v zrcadle nepoznávám?

Kampak zmizela ta nádherná mladá dáma?

Tohle jsou otázky,

na které odpověď

snad ani nechceme,

abychom si mohli

dál myslet, že v srdci

jsme jasným plamenem.

A že ty voskovice,

co na hrobech do tmy září

jsou tu jen pro ty strýce,

o nichž se říká, že byli staří.

Lžeme si do duší,

chceme se zachovat.

Pročež se nesluší

dál jen tak lelkovat!

Vezměme život svůj

do rukou, do dlaní,

vběhněme v dračí sluj,

prožijme svítání!

PostHeaderIcon Vstaň a jdi. A buď nádherná.

Vstaň. Zahoď deku, vyhrabej se zpomezi péřových polštářů, vylez z postele a postav se na nejisté nohy. Je to jako se podruhé narodit.
Stojíš, bosa na chladných parketách, nahá, bradavky jen tak tak skryté za lví hřívou rozcuchaných vlasů. Štíhlá lýtka se napnou, dlaně instinktivně zamíří ke klínu, aby ho v troše studu skryly před pohledy nikoho. Zamrkáš krátkými řasami, zvedneš ruce a protáhneš se.
“Nikdo tu přece není. Nestydím se, nemám za co, nemám před kým,” řekneš si, zastrčíš si vlasy za ucho a ruce necháš klesnout jen tak podél trupu, jako bys vůbec nepřemáhala tu automatiku, se kterou chceš schovávat své tělo.
Přeneseš váhu jen na jednu nohu, svaly štíhlých lýtek se napnou a pravé chodidlo se zvedne ze země. Uděláš krok. Další, třetí, čtvrtý. Přejdeš místnost, až k oknu se žlutým závěsem. Dnes nejspíš nesvítí slunce. Nevadí, ty tenhle ocelový den projasníš, vždyť právě ty jsi ta změna, co projde dneškem. Odtáhneš umělotinovou látku a pak i záclonu lehkou jako pavučina. Venku je jen zvlhlý trávník, pár dlaždic a kalná, těžká obloha, zešedlá jako plíce starého kuřáka. A zeď, samozřejmě, jak jsi mohla zapomenout na zeď ještě šedivější, na tu, která tě odděluje od barev parku, sice mdlých v tomto světle, ale přesto barev.
Otočíš se bokem k oknu, otevřeš skříň. Zase stejný nepořádek, jaký vídáš každé ráno. Ale to ti teď nevadí. Vadí ti, že nemáš čistou tu podprsenku, kterou sis chtěla dnes vzít. Náhle si velmi jasně a intenzivně uvědomíš, že stojíš nahá před otevřeným oknem, že má postavu bohyně a že ačkoli tě nikdo nevidí, ukazuješ se světu. Necháváš ho spatřit sebe samu, bledou a zjizvenou, s modřinami od šťouchanců na pravém boku a dolíčky na zádech. Nejsi hubená jako tvoje třídní a nemáš prsa jako pornoherečka, a přesto se cítíš dokonalá, chtěná, žádaná. Jako pokaždé, když mluvíš s kterýmkoli mužem kromě vlastního otce. On je jediný, kdo ti dává absolutní bezpečí. Tedy když zrovna neřve, protože děláš nějakou chybu.
Oblékneš se. Modrá, modrá, modrá… Tedy lépe řečeno tyrkysová. Jen lodičky si obuješ černé. Rudá rtěnka, zelené stíny, černá linka pod očima, vlasy naoko ledabyle rozhozené okolo opticky zůženého obličeje, velké naušnice, na krku jednoduchý zlatý řetízek, náramky, náramky, náramky…

Nuže, krásko, vyraž do světa. Ochutnej ho, a nebudeš se ho moct nabažit. Vypij ho do dna. Opij se, vyspi se s prvním z těch několika, kteří by tě tak moc chtěli. Usmívej se, užívej si, že jsi mladá, zdravá, živá. Užívej si samu sebe, dokud smíš. Neboj se bolesti, neboj se neúspěchu, takové, jako jsi ty, uspějí vždy. I když se nesnaží, i když nemůžou, i když je jim zle, uspějí. Nakonec.

PostHeaderIcon Keep dreaming

You’re already grown up,
you have many experiences.
You think it matters, but
I think it’s not what it really is.

I wanna encourage you
to find the faith in dreams again.
Don’t worry, children don’t mind
if you are much older then them.

Even the age is invention
made by adults and wise men.
But how long ago have you tried
to act like we all were little children?

I just want to please you:
Try to dream again,
and if you are succesfull,
keep dreaming, my little gentleman…

PostHeaderIcon Jděmež

Pojďme alespoň na chvíli tančit.
Pojďme jeden na druhého se dívat.
Pojďme si skoušet ve všem věřit.
Pojďme se s nekonečnou vášní líbat.

Vyjděme zpoza bělostných sloupů.
Vyjděme na cestu plnou výmolů.
Vyjděme do světa plného vroubků.
Vyjděme společně za tichých zpěvů.

Projděme starým růžovým sadem.
Projděme hřbitovem netčených panen.
Projděme tímhle nádherným světem.
Projděme bolestně živým životem.

Dojděme na konec sjízdných cest.
Dojděme tam, kde mne můžeš svést.
Dojděme a poražme tím lidskou lest.
Dojděme a nechme se dále vést.

Rubriky