Safír, rubín, ametyst…

Archive for Júl, 2011

Včerejší seriózní noviny a nejnovější vydání bulvárního časopisu. Kouř z cigaret, dýmek a doutníků. Nejlepší portské, whisky a martini. Bezvadně namíchané mojito, ve kterém není jen máta. Červené koberce, nábytek z nejdražšího dřeva a rudé stejnokroje krupiérů. Těžké, svůdné parfémy žen, svůdnější než nejhlubší výstřih. Karty, kostky, figurky. Pokr, šachy, ruleta. A peníze. Sposta peněz. Blýskavé mince i šustivé zelené bankovky.

Také jsem tam patříval. Teď stojím přede dveřmi a přemýšlím, jestli se ještě nerozhodnu jinak…

Tahle budova mi velmi dlouho dokázala dávat falešný pocit štěstí. Měl jsem peníze, bohatství, mohl jsem mít každou ženu, na kterou jsem jen pomyslel… Jenže pak… Pak jsem kvůli tomuhle podniku poprvé zabil. A potom ještě jednou a znova… Po třetí vraždě jsem to přestal počítat.

Tohle běsnění trvalo dlouhých pět let. Myslel jsem, že mám dost známostí a peněz na to, abych se v případě, že mě chytí, dokázal vykoupit. Mýlil jsem se.

Dvacet let. Mohlo to být doživotí, takže můj vděk patří nejlepšímu právníkovi a podplatitelnému soudci. Dvacet let. Připadá mi to jako celý život.

Včera mě konečně proupstili s pár šupama v kapse obnošeného obleku. Dostal jsem garsonku a místo v obchodě. Ale jsem starý. Příliš starý na to, abych si ještě dokázal zvyknout na něco jiného než na vězení či život stejný jako ten před dvaceti lety. A tak jsem se sem vrátil. V obchodě jsem vybral pokladnu a dneska vnoci to naposled pořádně rozjedu. Budu hrát až do rána a pak… Nechám se ukončit zdejším vykupitelem, mafiánem, který pomáhá kulkou ze zoufalství těm, kteří všechno prohráli.

Dnes večer naposled stisknu kliku a navždy zmizím ze světa…