Archive for Júl, 2010

PostHeaderIcon Paní posmrtná 6)

Daniel se natáhl na postel, vzal šálek s kávou a napil se. Do  zbytku kávy nalil rum. Znovu a znovu četl dopis od Arista, a pak se ponořil do vzpomínek.

Dva chlapci si hrají na pláži, stavějí hrad z písku. Ten větší, světlovlasý chlapeček s pronikavým modrým pohledem právě donesl z moře velkou škebli, a společně s tím druhým, baculatým černovláskem ji dává doprostřed hradu. Oběma chlapcům je okolo čtyř let.

Asi o čtyři roky později. Dva osmiletí chlapci se radí nad nákresy budovy, hromádkou špejlí, drátku a papíru. Menší z nich, tmavovlasý, baculatý kluk divoce gestikuluje, a skládá na stole útvar ze špejlí. Druhý z nich přikyvuje a drbe se v blonďatých vlasech. Potom vezme tužku, přikresluje něco do nákresů a oba se rozesmějí.

U stolu sedí vytáhlý, černovlasý, pihovatý kluk a čte si noviny. Vedle něj sedí další chlapec okolo čtrnácti a drbe se v světlých vlasech. Povídají si, když do místnosti vejde bruneta asi o rok mladší než chlapci. Má na sobě modrou blůzu s květinou a její motýlí řasy se míhají okolo zelených očí.

Tančí s brunetou z předchozí vzpomínky. Její modré oči se dívají do jeho, červené šaty s černým vzorem se točí a náhrdelník od něho se blýská. Po jeho pravici tančí s krásnou blondýnou jeho nejlepší přítel. Píseň končí, lidé odcházejí s parketu.

Daniel procitl z rozjímání. Daniel a Aristo, Aristo a Gabriela, Daniel a Marika. Příběhy, které zná, příběhy, které by nedokázali napsat ani ti nejslavnější spisovatelé všech dob. Nikdo nedokáže napodobit jediného pravého pisatele osudů, ŽIVOT.

Rubriky